Před osmdesáti lety došlo k naprosto nelidským a nesmyslným událostem. Lidé, kteří nikomu neublížili, byli nuceně odvlečeni do míst, odkud pro většinu z nich nebylo návratu. Na otázku- Proč? - neexistuje odpověď BĚH NADĚJE byl připomínkou deportací lužských Židů a uctěním památky obětí těchto hrozných zločinů. Zároveň jsme touto akcí chtěli vyjádřit naději. Naději, aby se podobné věci už nestávaly, naději, aby všechny cesty končily doma. I proto jsme se vydali opačným směrem, než před osmdesáti lety putovali občané našeho města. Trasa z Pardubic do Luže měří 35 km a jako první se na cestu vydali chodci. Vyráželi v 8 hodin s časovým předstihem před běžci, protože naším záměrem bylo dorazit do pomyslného cíle - domů - společně, jako jeden tým. Běžci (doprovázeni cyklisty a jednou princeznou koloběžkou) vybíhali v 10:00 a ještě před tím proběhlo slavnostní zahájení, za účasti pana Jana Roubínka - ředitele Památníku Terezín a pana Miroslava Tyče - dokumentaristy Paměti národa. Samotný pochod a běh se stal neuvěřitelným festivalem vůle, bojovnosti a odhodlání. Drtivá většina chodců i běžců se na takovéto "štreky" za normálních okolností nevydává, ale toto nebyl obyčejný pochoďák, nebo obyčejný běh. Oproti únavě, bolesti a vyčerpání kontrovala ona vůle a hlavně uvědomění si, proč jdeme, proč běžíme. Uvědomění si, že naše bolesti a únavy nejsou ničím proti tomu, co museli snést a zažít lidé před osmdesáti lety. Skládám tu velký hold všem chodcům, běžcům, cyklistům - byli jste jedineční a skvělí.
Kolem 14. hodiny jsme podle plánu dorazili do Radimi, odkud jsme už vyšli společně k cíli. Závěrečný pietní akt se odehrál u lužské synagogy. Svá slova pronesl starosta města Luže, pan Ladislav Peterka, svoje postřehy přidal i zástupce Rozběháme Luži a celý akt "moderovala" a doplňovala mnoha informacemi paní Soňa Krátká.
BĚH NADĚJE byl založen na tom, že jdeme všichni za společným cílem, že máme všichni něco společného a na tom chceme stavět. Atmosféra a emoce dokazovaly, že je to možné. Mezi přítomnými byli i lidé, se kterými jsme se v minulosti názorově neshodli a jejich účast nám udělala nefalšovanou a upřímnou radost. Aby všechno co hlásáme neznělo jako prázdná slova, vezměmě neděli 4.12. jako vzájemné podání ruky se všemi, se kterými jsme se v minulosti takto neshodli. Vždyť všechna ta nedorozumění vyznívají v kontextu připomínaných událostí legračně a když jsme měli společný cíl v neděli, proč bychom ho nemohli mít i ve dnech následujících...?BĚH NADĚJE je za námi, únava doznívá, emoce prchají, ale stopy Vás všech, a je jedno jestli jste šli 30 km nebo jen kousek, tam stále jsou. Mohly by ale také zmizet, což nechceme. Pokud mají akce spolku Rozběháme Luži pomáhat k tomu, aby naše společné stopy nemizely, nezbývá nám, než pokračovat a vymýšlet události, při kterých budeme mít opět něco společného.
Moc děkujeme všem, kteří jste přišli, všem, kteří jste podpořili naši společnou naději.
KAŽDÝ Z VÁS JE VÍTĚZ!!!
Akce se konala pod záštitou hejtmana Pardubického kraje
JUDr. Martina Netolického Ph.D.